Moje dojmy z výcviku v kundaliní józe

Autorka: Aneta Pavlová – Param Bhagti Kaur

V dubnu roku 2015 jsem si splnila své přání – nastoupila jsem do výcviku ve Škole kundaliní jógy. Žádné velké přípravy, návštěvy hodin různých učitelů, vyhledávání informací, čtení knih apod. Rozhovor s Magdou Matuškovou – Guru Sansar mi stačil, abych věděla, že to je můj směr a že jsem v „dobrých rukách“. A první setkání s Kaiem Michaelisem mi jen potvrdilo, že jsem tam, kde mám být, a že jsem za to vděčná.

Kundaliní jógu jsem znala jen jako jednu z možností, jak prohlubovat duchovní praxi a pečovat o své tělo. Jógu cvičím 20 let, ale být učitelkou jógy, to byla výzva. Výzva a s tím spojená změna – v myšlení, v tělesném prožívání, v pocitech, ale i v denních „maličkostech“. Už to nebylo moje známé óm, ale najednou mantra ong namó guru dév namó. Mantry se začaly postupně dostávat do mého života a žít se mnou. Začala jsem intuitivně rozeznávat, která mi dělá dobře, a oproti dřívějšímu zvyku – nejdřív si přečíst její význam a účinek a pak si ji vyhledat – jsem je začala cítit, dýchat s nimi a dokázala si „vyčmuchat“ tu, která je pro mě tou pravou – na strach, na lásku, na sílu, na prosperitu a mnoho dalších.

Když nás náš učitel Kai Michealis vyzval, abychom sobě darovali závazek, záměr, kam chceme jít cestou učitele jógy, viděla jsem jen harfu – hudební nástroj, který rozehrávají moje prsty ­– a barevné obrazy. Moc jsem tomu nerozuměla, ale přijala to s vděčností.

Další, k čemu jsme byli v našem výcviku vybídnuti, byla ranní praxe jógy (sádhana). Přišel opět pocit neporozumění a k tomu i otázky, které si žádaly odpověď. Proč každý den stejnou cvičební sestavu a meditaci?  Proč 40 dní, ne-li více?  Jsem umělkyně, potřebuji být kreativní a ne jen opakovat to samé, je to pro mě tedy dobré?  Jak jinak zjistit odpověď než to zkusit…

Jedna krija (cvičební sestava v kundaliní józe), jedna meditace, jedna relaxace – každý den stejná a přesto každý den jiná. Někdy nadšení, hluboká spokojenost, někdy vzdor, tisíce výmluv a důvodů, proč to nejde, někdy nic a někdy velká radost. Takže nakonec kreativní rána. 🙂

A právě ta spokojená radost se postupně začala prohlubovat i rozšiřovat, jako by naplňovala prostor ve mně i kolem mě. A já porozuměla. i když mám stále mnoho otázek, dokážu si počkat na odpověď i být bez ní, protože cítím, že mít závazek vůči sobě je pevný pilíř v sebelásce i v důvěře ve svůj rozvoj.

Máte závazek sami k sobě, abyste byli tím nejlepším, kým můžete být. Ať už je to spokojená maminka, sebe-vědomá manželka, skvělá učitelka, tiše praktikující jogínka či vděčná bytost, která chodí po světě s vědomím, že může rozvíjet svůj tvůrčí potenciál a tím rozvíjet celý svět.

***

www.facebook.com/CernobilekouzloLektorské a poradenské činnosti v oblasti rétoriky, rozvoje kreativity, stress managementu, praxi jógy a meditací se věnuji 15 let. Moje univerzitní vzdělání, výcviky, kurzy, zkušenosti mají společného jmenovatele – zájem o poznání, které předávám dál. Art jóga je pro mě v současnosti spojení mých zkušeností, talentů i neustálé touhy experimentovat. Vidím velký potenciál v propojení jógy a umění. Najít to spirituální i v tvorbě a opačně z duchovní praxe vytvořit půdu pro umění. Mým darem je laskavý přístup a plná přítomnost, kterou věnuji každému člověku ve chvíli, kdy s ním pracuji. (www.prakriti.cz)

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog, Kundalini jóga se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.